Životopis

Ještě míň formálně…

Přinarodil jsem se do rodiny boračského skladníka a zlínské účetní. Jako syn svého otce (a dcera své matky?) jsem tedy jediný z rodiny kdo je Brňákem jak sviňa. S hantecem to ale nepřeháním, všeho s mírou. Na Monte Bú však jezdím zásadně šalinou. V Brně tramvaje prostě nejezdí.

Rodinu budu bránit do doby až umřu, sestru i posmrtně (strašit…). V podstatě jsem ale mírumilovná bytost jako ten býk ve znamení… i ta tvrdohlavost na mě platí. Blbost už sice v horoskopu nepíšou, je ale třeba dát si fajfku i sem. I když nekonfliktní člověk, používám přísloví o volání do lesa a z lesa, přičemž z lesa se vrací víc. Hold, příroda dělá velké zázraky…

Rád píšu. Snažím se poutavě, netradičně, spisovně, přitom hovorově. Slova jako abysme namísto abychom, potřebuju místo potřebuji aj. jsou tu záměrně :-). Klasickým hrubkám se pokouším vyhýbat. Jsme přece jen člověci a mezi sebou se akademicky nebavíme, že…

Co dělám ještě raději je hraní si s barvičkama. Navíc mě za to platí. A co vůbec nejraději – sport nebo soutěžení. Není nad to se pořádně zpotit při 24hodinovém maratonu ve volejbale, při 100km jízdě na kole, nočních in-linech nebo odreagovat se při kulečníku či petanque. Tak jako byl Forrest rád za svou maminku, protože mu vždycky všechno uměla zdůvodnit, snažím se o něco podobného. Proto třeba taky „rád“ prohrávám. Z prohry se dá vzít větší ponaučení jak z výhry. Prosté…

Z předchozího odstavce se dá vycítit má náklonnost k filmu Forrest Gump. Bodejť, je mým nejoblíbenějším. Hranice ve výběru žánru mám však dost široké, to stejné platí v hudbě.

Přesto i hudba má svého favorita. Jednoznačného. Keltská. Smutná i veselá, hlavně ale… no to už jsem říkal. Hned po té následují klávesy. Sám zkouším hrát a občas mám ze sebe radost. Samozřejmě skromnou. :-) Když už jsem u toho umělečna, tak kromě hraní rád něco namaluju nebo napíšu. Zbývá zpěv a tanec. O tom radši ale mluvit nebudu, i když Proměny si s váma zazpívám s radostí.

Ještě jsem nezmínil cestování. Má maturitní otázka, oblíbené téma i činnost. Anglie, Francie, Irsko, Španělsko… hezké země. I v okolí Krkonoš, Šumavy a Vltavy je krásně. Jako malý jsem měl rád pexeso s vlajkama, ve škole jsem si oblíbil zeměpis a to všechno platí dodnes.

Na druhých oceňuju univerzalitu. Možná taky proto, že lidé mají rádi to, co kontrastuje s jejich osobností. Jaký teda asi jsem, že? No, aspoň tu touhu mám. A touha je zázrak kámo, zázrak… Podle mě není nad to umět se bavit o čemkoli, snažit se porozumět a poradit si v mnoha situacích. Ocením i zdravou inteligenci, ale nelpím na diplomech. Správný člověk nemusí nutně vystudovat vysoké učení. Možná si dělám alibi vzhledem k nedokončení Masaryčky, pravda je ale ta, že nerad lámu cokoli přes koleno. Priority mám jinde a tak se snažím jít si svou klidnou a nerušenou cestou. Jsou přece větší starosti, které nás můžou trápit.

Co nenávidím je neupřímnost a namyšlenost. To už je lepší vstávání brzo ráno v deset hodin. Za to ale nemůžu. Je to reakce přírody na zalehávání okolo druhé hodiny v noci… Dobře se v tu dobu pracuje a píše a po vyčerpání rychle a bez přemítání usíná. Někdy je totiž lepší nemyslet, nevidět, … :-)