24hodinový volejbalový maraton II
9.–10. dubna 2010
„Byl bys pro, aby se uspořádal další volejbalový maratón?“ zeptala se mě paní Švestková během jednoho lednového večera na tréninku. Už v jejím pohledu šlo vytušit, že zná mou odpověď, kterou v zápětí také dostala. „Všema deseti, tým sestavím, klidně i dva,“ dodal jsem s úsměvem…
Kategorie volejbalistů
Tento specifický turnaj pořádá naše milá vyučující pod záštitou MU každoročně. Díky nadšeným hráčům se však tradice porušila, a tak v tělocvičně Pod Hradem visela opět už po půl roce pozvánka na dubnový maratón…
Volejbal je v základu jednoduchá hra a v případě dobré party lidí velká vášeň. Začátečník se směje vlastnímu podání, přihrávce s dvoumetrovou odchylkou a největším pánem je v hospodě s blaženým pocitem starého sportovce. Mírně pokročilý objevuje při smečích nové potní žlázy a při podání stíní a rozesmává soupeře úšklebky budoucí elity otitulované generace. Pokročilí kopírují nadávky a plácání po rukou z televize a díky nově naučené taktice občas složitě přebíhají sem a tam, místo aby zpracování provedl nejbližší hráč. Výkonnostní jsou samá ruka, samá noha, zastavují se ve vzduchu a v ligách dělají reklamu stavebním firmám a jiným organizacím. A těm více pokročilým je určen 24hodinový maratón. Na ligu zatím nemají, ale jsou to dostateční blázni, aby hráli od rána až do noci. A vlastně ještě do rána…
24hodinovka v praxi
Ve skutečnosti je turnaj oficiálně otevřen všem pokročilým. Navíc se nehraje čtyřiadvacet hodin, ale „pouze“ dvanáct. Akce se účastní čtyři nejdříve přihlášené týmy, které hrají ve dvouhodinových intervalech. Další dvě pak odpočívají. Povinností je minimum dvou dívek v poli, tým může mít libovolný počet náhradníků. Začíná se vždy v pátek po poledni, ve stejný čas se v sobotu končí. Kromě dobré nálady, obvazů, potravin, spacáku a několika triček je vhodné myslet dopředu na rozpis střídání. Budit kamaráda ve dvě v noci slovy „za deset minut hraješ,“ to je úkol ďábelský. A i když je alkohol zakázaný, na povzbuzení se štamprlička z Moravy vždycky hodí. Rozumný člověk si rezervuje celý víkend pro sebe, protože v sobotu se zývá, v neděli pak kulhá.
Z vlastní zkušenosti trojnásobné účasti na tomto skvělém podniku můžu říci, že se dobře usíná ve stoje na židli při pískání zápasu. V pokročilé době je člověk schopný hodinu se rozhodovat nad složitou cestou (zahnout dvakrát doprava) do sprchy a odhodlat se k ní dvacet minut před další hrací periodou. Ranní svítání se stává největším výsměchem přírody a ruce jsou samovolně připraveny ke strouhání mrkvičky. Zakyselená třísla vytahují trumfy nad ztuhlými zády a šlapky i přes čtvrtou sprchu vyhlašují světovou biologickou válku. Při odmyšlení si mírně vágního posledního odstavce je volejbalový maratón adrenalinovým zážitkem plným dobré hry a pohodových lidí.