Bezhlavé přeúchylování cizích jmen
3. září 2011
Kdyby byla čeština baletkou, svou hedvábnou ohebností by usilovala o primabalerínu vídeňské opery. Dobrý choreograf jí naslouchá, zatímco špatný podsouvá i prvky, které ji jsou cizí.
Zkomolení bez znalosti okolností
Přechylování českých příjmení je povinnost. Žena od Kováře bude vždycky Kovářová, od Šulisty Šulistová a od Prkenného Prkenná. Je to český způsob, jak rozeznat ženu od může a může od nemůže…
Jenže — to si tak člověk sleduje mistrovství světa v atletice a v jednom ženském semifinálovém rozběhu na osm set metrů téměř uslyší1, že:
Závodnice Obikveluová předběhla Mučebu Al Ahlíovou Kipčogeovou, ale před cílem zakopla o Kajsu Levensdóttirovou, a tak si medaile rozdělily Churakovová, Čoe-il Šengová a vítězka Jenn van der Bruggová. No Potěšová koštěová…
Že jde o ženy, a ová je dechberoucí2 a nadbytečné, napovídá hned sedm slov, z toho pět zřejmých (červeně zvýrazněných). Levensdóttir a Churakova jsou už hůře rozeznatelné, nicméně islandské „dóttir“ označuje dceru otce Levense, zatímco Ruska Churakova má v sobě ženskou koncovku. Zmíněné dámy tak byly přeúchyleny hned dvakrát (proč se tak neděje i u Slovenek?)… Jenže co Jenn van der Brugg, tedy po našem Jenn z Brugg? Pardon, Jenn z Bruggová. A Čoe-il Šeng? Číňani uvádějí příjmení před jménem. V českém smyslu by se tak Eliška Prokopová, chudák, jmenovala Prokop Eliškaová… Kostnaté pravidlo tedy praví: „Přechýlit konec, ať je to cokoli, třeba první jméno nebo dokonce město.“ — Jak u blbejch… Čistý nerozum.
Nedokonalá čeština
Ano, čeština dokonalá není, a tak se může zdát, že věta „Hingis porazila Alchazidu“ potřebné koncovky potřebuje. Jejich skloňováním lze určit podmět a předmět – tedy kdo koho porazil. Je však hloupé zachraňovat nedokonalost jazyka komolením. Přitom by stačilo přidat na začátek věty prosté „tenistka“. Ke znehodnocení jmen nedochází a ušetří se dvě koncovky – jsou zbytečné.
Zvláštní je, že Edith Piaf se své ové nedočkala. Údajně je to tak zažité. Pak se ale sám nabízí návrh na zažití všech cizích jmen, jenže pamédia v čele s Českou televizí trvají na své čpící konzervě z dob snad Národního obrození. Dokonce jsou schopni vyhodit ze svých řad člověka, bývalého sportovce, který se na jejich praktikách právem (přechylování je možné, ne nutné) podílet nechtěl. No a pak se ženský sport nedá poslouchat…
Úcta k dalekému svému
Skoro každý si v duchu posteskne nad neumětelstvím zahraničních médií, ale i běžných lidí, jak komolí naše názvy. My ale děláme to samé — dokonce úmyslně.
Pokud přechylování většinou postrádá smysl nebo je nerozumné, pak neuctivé je vždy. Nakonec i malý špunt ví, jak lidé oddělení hraniční čarou ocení snahu mluvit v jazyce toho druhého… Je to vyjádření ohledu a respektu.
2Ironie.