K večeři svíčková s bagetou a šéfem Microsoftu
16. sprna 2011
Po krásném výletu do Francie jsem o chlebu a vodě, takže vícechodovou večeři při jednom z pražských podvečerů jsem vážně uvítal. A komu se poštěstí, aby byl pozván šéfy českého Microsoftu a českých Windows? …svět je naruby – i trdlu z Brna – komu, čemu, mně.
Všecky cesty jsou červivé
Je to víc jak deset let, co jsem začal hrát červíky – počítačovou hru Worms Armageddon. Jejich srandovní ztvárnění je tak chytlavý, že jsem jimi pokreslil pár sešitů a učebnic k přednáškám. Smál jsem se doširoka, když jsem za ně kdysi na písemce dostal body a řehtal se dlouho, když mi podobné elektronické počínání vyneslo večeři s velkými šéfy počítačového světa. Tohle člověk prostě nevymyslí, můj osud je pan vtipálek.
V roce 2004 jsem na počest červíků vytvořil zapadlou stránku, kterou jsem obohatil o vlastnoruční sestřihy hlášek z filmů. Hra pak dostává větší říz, když malí hrdinové zahlásí „víš jaké je slunko sviňa?“, „zasran krpatý“ nebo „ježišmarja bábo neblázni mě už — krucifix himlhergot“. Uvedené perly jsou z filmů Dědictví, Policejní akademie a trilogie s Homolkovýma (s nezapomenutelným Šebánkem). Když na šest let neaktualizovaný web nedávno narazil kamarád z Prahy, docela mě jeho prosba zarazila. Jeho úmysl – vytvořit webovou sestřičku této známé hry – se mi nakonec zalíbil, a tak jsem mu vektorově nakreslil červíky a zbraně.
Třešničkou byla mezinárodní soutěž (nejlepší webový projekt s použitím technologií využívajících Html5), které se Marek s naším vývojářským 5členným týmem později zúčastnil. Nevyhráli jsme, ale protože jsme byli nejlepšími Čechy, dostali jsme pozvánku na oběd s hlavou českého Microsoftu – Romanem Cabálkem a českých Windows – Lukášem Křovákem. No, dobře, byli jsme sice první, ale taky jediní… :-) a poslední.
Kačerovská svíčková bez knedlíku
Osm hochů z Kačerova si to přicupitalo do nóbl restaurace mimo centrum hlavního města. K pánům Cabálek plus Křovák přibyl ještě třetí sympaťák, jehož jméno bohužel už nevím. Nutno dodat, že pohodoví byli všichni. Ani bych neřekl, že po mé levici seděl nejvlivnější člověk Microsoftu na našem území. Dokonce bych pomalu uvěřil, že jeho prací je „dohled nad elektřinou v baráku“, jak utrousil při představování. Všichni si rozuměli, vývojáři a programátoři, šéfové a manažeři… A tak jsem přišel ke slovu, nebo spíš k ústúm dokořán, až v době podávání „večeře“ – vrabčího plivnutí na talíři jak pro bejka, který tu fatamorgánu na bílém plátu ještě víc zvýrazňoval.
Všichni si dávali džusy, na Romana Cabálka musím prásknout malé pivo, kterých je podle něj lepších deset, než pár velkých. Možná inspirace od Firefoxu, který místo pár velkých aktualizací vydává pomalu co měsíc, to nová verze. Už mě s tím začínají štvát… Uviděl jsem na seznamu svíčkovou. Kurňa, dneska platí oni, tak bych to konečně jednou v životě mohl ochutnat. I přesto jsem mhouřil oka na ceny, za které bych se najedl i za celý týden. Jenže jakou přílohu? K takové mňamce přece patří starý dobrý knedlík. Nikde jsem ho nenašel, jen samé sprosté názvy, hranolky, zapékané brambory, pálivé omáčky… Líná huba – holé neštěstí, nebo mlčeti zlato? Babo raď. Když si ostatní vybrali a došlo na mě, číšník na mě se slovy „knedlík opravdu nemáme“ hleděl s profesionálním pobavením. Vyjmenoval mi možnosti, a tak jsem si nakonec vybral bagetu – možná proto, že se k tomu bílému, co jsem tam měl, bude hodit. A navodím si zpátky zase kousek Francie…
…ze Zatáčky u Vídně
Když mi tu Francii, přesněji Somálsko, přinesli, začalo mi svítat. Žádná omáčka, nic, jen 200g kostka masa a na dalším poloprázdném talíři opečená bageta. Sviňa, tak tohle je pořádná večeře? Ta úměra cena/množství je fakt dost nepřímá. Suchý knedlík jako příloha bez svíčkové omáčky by mi vážně byl k ničemu. Já prostě radostí z pravé svíčkové zapomněl, že jsem v drahé restauraci, které jsou takovými jídly proslulé. Když šel číšník ke kuchařům, určitě museli mít z mého knedlíku veselý den. Ha, vidlák z Brna objevuje jinotaje Prahy… Směju se sám sobě, aspoň jsem si snesitelný, když cestuju s prázdným sedadlem hned vedle.
Příště si role obrátíme
A protože jsem se představil jako „jen blbý grafik“, pány jsem nechal povídat, abych byl o něco chytřejší. Moudřejší mlčí. :-) Rád vířím vody, takže jsem odváděl technická témata k úsměvným uživatelským. Na to, jak smazat nesmazatelnou ikonu z plochy, mi odpovědět nedokázali. Ze zákulisí nám odhalili špatně mluvícího Frantíka na jedné z konferencí, který nechcáč všechny místo poděkování poslal do pr..... A já myslel, že thank a fuck je docela rozdíl. Nemohl jsem si odpustit své přisprostlé zážitky z Francie, kterými jsme večer vlastně uzavřeli. Se slovy „příště pozveme my vás“ a podanou rukou jsem se s mocipány rozloučil a spěchal na krtka z Kačerova. Zbylých sedm statečných v sobě probudilo duše dětí, a tak muži Microsoftu pozvali kluky do své nedaleké mateřské budovy na hru leteckého simulátoru. To já radši na živo – autobusový.