Kuřáci všech zemí, vyližte si prdel
21. srpna 2011
Omlouvám se za vulgarizmy, ale tentokrát mi není pomoci. V případě kouření mě lidská blbost a bezohlednost nasírá dost nahlas… Pár kamarádů, kteří jsou producenti šedého sajrajtu, mi odpustí, těch se to stejně netýká. Mířím na hloupé argumenty a vzhledem k jejich velkému počtu jsem se rozhodl použít neoblíbené házení do jednoho pytle… Taky mám občas slabší chvilky.
Podotýkám, že nadpis vznikl z upravené hlášky o proletářích z Pelíšků.
Prostá pravda
Kuřáku, ničíš mi zdraví. A ono by to vlastně stačilo… Proč bych měl psát sáhodlouhý článek, když je to tak prosté? Ale budu pokračovat, když už jsem začal… Pasivní kouření je horší jak aktivní. Platím zasrané zdravotní, aby se za mé peníze kuríroval závislej vůl. Pokud si chci s přáteli povyrazit, smrdím kvůli němu ještě několik dní. Chuť jídla a odér skleniček nevoní zrovna po levandulích. Když čekám na zastávce, všude je bordel, protože, hajzl pohazuje vajgly všude po okolí. O nádražích, některých parcích a zákoutích nemluvě. Malé děti jsou mu, stejně jako krása a čistota okolí, fuk. Pokud se chci na odpočivadle nadýchat čerstvého vzduchu po několikahodinové cestě autobusem, zase se mi sere do cesty. Hlavně si rychle zapálit, klepot ruk se blíží…
Hloupé kuřácké argumenty
Zdraví si ničíte sami – dýcháním zplodin, konzumací nezdravého jídla, alkoholu. Zakážeme i to? Zdravotní platíte i „umělcům“, co si každý půlrok zvrtnou kotník. Náklady na léčbu jsou nižší než zisk z daní. Stát tedy vydělává, kouření je pro něj výhodné. Nelezte do kuřáckých prostor, nikdo vás tam nenutí. Navíc jsou často dělené na nekuřácké. Zahulené hospody jsou plnější než nekuřácké… A je to právo kuřáků – kouřit. Nikdo nás přece nebude omezovat. Co je to za stát, demokracii, aby se tu zaváděly podobné zákazy?
Lidské protiargumenty
Alkoholem a jídlem nezpůsobuju druhému újmu na zdraví, pouze sobě. Zplodiny jsou produktem dnešní doby, je snaha v jejich omezování. To, co předchází zplodinám, se snaží být užitečné. Kouření je však jen nepotřebná neřest, zlozvyk, hovadina. Zvrtnutý kotník není úmyslný, kouření je… to bych opakoval předešlou větu. Radši zaplatím troubovi kotník, ale kuřáka bych nechal chcípnout v křečích. Náklady vs. zisk – na toto téma existují i přesně opačná tvrzení. Člověk si je interpretuje, jak se mu hodí.
Do kuřáckých prostor se nehrnu, ale někdy není zbytí, když to některým přátelům tolik nevadí a já bych je rád občas viděl. Slabší argument, ano, ale i tak doplácím… Kvůli čemu? Kvůli kouření… Musím se přizpůsobovat něčemu špatnému. Co se mám co přizpůsobovat něčemu, co mi škodí? Když bude někdo dělat v noci kravál s hlasitou hudbou, kdo se podřídí? Třicet lidí, kterým to vadí, nebo ten, který dělá problémy?
Tomu směšnému oddělení nekuřáckého a kuřáckého prostoru říkáš řešení? Pokud myslíš vážně, že něco takového pomůže, tak o čem se pak bavíme? Tak to jsem spal se Sandrou Bullock a večeřel s šéfem Microsoftu. To druhé je vlastně pravda… Anglie, Španělsko a jiné země si prošly protikuřáckým zákonem. Mají plnější hospody, lidé vše akceptovali. Tak nevykládej žvásty.
Omezujeme kuřáky?
Svoboda jednoho končí tam, kde začíná druhého. Kuřák má drzost tvrdit, že ho zákony omezují. Ty jsou ale pouze důsledkem řešení prosté situace, kdy se jeden přizpůsobit musí. Omezuje snad kuřáka to, že něco nedělám (tedy nekouřím, jen vedle něj sedím)? Jak by z logiky věci mohlo? Způsobuje nekuřáctví rakovinu? Zapřičiňuje binec na zastávkách nebo smradlavé oblečení? Ne. Nekuřák aktem „nekouření“ újmu nezpůsobuje, nemůže. Opačně to ale platí. Proto je „omezován“ – z důvodu narušení zmíněné svobody druhého.
Závěrem
Naštěstí je poslední dobou „zajímavější“ nekouřit a 99 % mých blízkých se tím řídí. To zbylé procento je navíc dost slušné, nekouří mi do obličeje, zvlášť, když večeřím. Pokud se mě pak zeptají, jestli si můžou zapálit, tak nemám moc námitek, protože to není často. Silného kuřáka osobně totiž neznám. A vím proč.
Když to tak po sobě po půl roce čtu, musím říct, že tehdy jsem byl asi pěkně nakvašenej. Ale pomohlo „vypovídat se“ a ač to nevypadá, jsem už zase hodnej člověk…