Jak jsem Chamurappimu snědl večeři a seděl s velikány
15.–16. října 2010
Na diskuzi JPW uplynul další rok, a tak jsme znovu uspořádali setkání členů. Po mém boku se vystřídala jména jako Yuhů, Marek Prokop nebo Chamurappi. Není nad to přiřadit si k přezdívkám tváře a internetové povídání o webu vést (snad ne) jednou osobně…
Myšlenka uspořádat živou diskuzi
Než jsme se dohodli na datu a místě konání, nějaký ten pátek uběhl. Po zkušenostech z loňského prvního setkání navrhovali moderátoři opět Prahu a restauraci Zlatý klas. Vzhledem k nemalému počtu ohlasů z Jižní Moravy se chvilku uvažovalo i o Brně, nakonec ale zvítězila smíchovská Staročeská pivnice U Drahokoupilů. Brno zůstalo jako možnost druhého alternativního srazu Moraváků a Slováků, ale jestli se dokážeme dohodnout, nikdo netuší.
Na cestě Vídeň–Brno–Praha
Původně jsem navrhoval společnou cestu vlakem z Brna, ale nikdo se nehlásil. Když jsem se pomalu začal smiřovat s koupí lístku u Student agency, objevil se Vídeňák Petr ZZZ. Po pár dopisech jsme se domluvili na mé roli spolujezdce a v pátek odpoledne vyrazili na společnou pouť. Vzhledem k tomu, že je Petr nejukecanější člen fóra a největší odborník na brouky jenž znám, na dálnici jsme se ponořili do rozprav o přírodě. Přemýšleli jsme, jaké bude povídání s lidmi, které známe jen podle přezdívek a optimisticky naladěni jsme našli shodu v tom, že budoucí družení na diskuzi už nebude tak suše neosobní.
Byli jsme kluci šikovní. Sice se zpožděním o půl hodiny kvůli zácpě na dé jedničce, ale na silnici jsme nebloudili a hned zaparkovali. Po nás přišel už jen AM_. Shrnuto, jako tři „nejmíň důležití“ členové fóra jsme slavnostně zavítali mezi posledními, a to s pomyslným titulem „to nejlepší nakonec“.
S Markem jsme si kreslili…
V hospodě jsem s úsměvem všechny pozdravil a vysloužil si hned Yuhůovu ruku. Když jsme se po výměně pohledů očí, přezdívek a bacilů na prstech se všemi představili, usadil jsem se vedle Marka Prokopa. Ten si mě a Petra zakreslil do svého obrázku se zasedacím pořádkem. A protože má pozice webdesignera byla prozrazena dávno, vychytrale se zbavil úkolu vytvořit zbývající maličké podobizny diskutérů. Výmluvy na elektronickou kresbu mi uznány nebyly…
Dvojitá večeře na účet Chamurappiho
Zatímco jsem si objednával, okolní ševelení houstlo a svou roli spolujezdce jsem přehodnocoval na pozici pitomce, který poslouchá okolní odborníky. Zas tak hrozné to nebylo, jen jsem to nadsadil do pléna, když se Petr opět neubránil svému oblíbenému tématu o broucích – i těm… rozumím…
Když slečna konečně přinesla medailonky, hladem omámený a čajem opojený jsem si je, nevěda, že jde o jiné, hned přivlastnil. Když po pěti minutách došly ty správné, začal jsem tušit chybu. Takto jsem se předvedl ó před velkým Chamurappim. Nálada přesto zůstala přátelská, a tak si ke mně, kvůli pendlování Marka a Yuhůa, a mému plnému břichu později přisedl. Navzájem jsme se vyzpovídali, zasmáli a pobavili o chodu fóra a chystaných změnách. Tématu se chytli i další, až jsem se po spletenci názorů přistihl, jak se bavím s Pavlem o Webtrhu, kterého jsem nechcáč pojmenoval Joker. Měl jen míň lícního porostu. Zjistili jsme mj., že máme podobný dlouhý studentský život.
Yuhů neví co s prachama
Hlášek k zasmání padlo hodně, zapsal jsem si bohužel jen jedinou. Když se začalo diskutovat o tom, co s penězi, které tečou Yuhůovi do kapsy z reklamního banneru fóra, vyřklo se mnohé. Marek navrhoval vytvořit začarovaný kruh se směrovkou „zaplatím si na fóru prostor na reklamu pro mé přednášky, peníze dostanou moderátoři, aby si na nich zaplatili účast“. Když Yuhů radostně zvolal „tak já vám zaplatím školení,“ Chamurappi odrovnal hbitou odpovědí s nezištným úsměvem s italikou „a my něco nevíme?“
Naše zlatá Joan, jediná žena, která přijela, přivezla na ochutnání štrúdl a tyčinky. Vynikající, musím ještě zpětně dodat. Děkujeme! Nekřičím, raduju se…
Příště musím ještě víc pokecat s ostatníma zviřátkama jako je Kajman_ nebo panther, které jsem moc poznat nestihl. Stejně tak s dalšími moderátory, kvůli jejichž přítomnosti jsem se pro tentokrát musel chovat drahnou dobu slušně.
A něco zajímavého ze zákulisí?
Něco by se našlo, něco práskat nebudu, měli jste přijít sami. Že je Yuhů na zvířátka jako já, a že chodil v botech (i s Markem) po lavicích… prý je to to nejmenší, co by ho mohlo trápit. Chamurappi jméno lehce naznačil, modré trenýrky neukázal. Puritán jeden…
Rád shrnuju a zahrnuju…
Mám radost hlavně ze dvou věcí. Jednou z nich je to, že lidé za počítači prostě nejsou nezábavní. Naopak. Pokecali jsme si dobře, otevřeně. Možná to bylo tím, že vedle sebe seděly hlavy vážně otevřené, čímž se dostávám ke druhému důvodu mého uspokojení. Poznat příjemnou formou odborníka na vyhledávače (Seznam, Google) a autora Jak psát web Dušana Janovského alias Yuhůa, Marka Prokopa – hlavu na SEO a autora Sovy v síti a H1, Chamurappiho, vládce Webylonu nebo Retala, zakladatele Webtrhu… to radost udělá. Stejně jsem, blbec, zapomněl ty autogramy. Ach jaj…
Tak zase někdy příště
Když nás po skoro šesti hodinách po půlnoci vyhodili, vydali jsme se s Petrem a Markem (potřeboval jen kousek svézt) směr Brno. Vstřícní policajti naštěstí naše zakecání o broucích pochopili a pokutu za vjezd do neprůjezdné ulice přehlédli. Navíc nás nasměrovali na potřebnou dálnici.
Před náma bylo už jen příjemné zhodnocení uplynulého večera, který jsme ukončili rozloučením se ve tři ráno na Mendláku. Rozjezd mi jel brzo. Teď i vím, že kdybych měl cestu přes Vídeň, mám tam známou a ochotnou tvář.
Děkuju. Snad ji a nejen ji zase někdy v blízké době uvidím…
Pár odkazů a fotek na závěr
- Petrův článek o srazu s fotkama a odkazy
- Joaniny fotky:
- fešáci pohromadě
- v dobré náladě
- s ústy plnými odstavců
- ohřívačka pro Honzu Tvrdíka
- zasedací pořádek