Svobodný Václav: šestidenní pěší závod Praha–Brno
30. červenca – 1. srpna 2009
Cíl a pravidla jasná: start na Václaváku, cíl na Svoboďáku. Zákaz používání jakéhokoli dopravního prostředku včetně eskalátorů. Byly jsme tři týmy po třech odvážlivcích, na zádech spacák a nejnutnější potřeby na tvrdou cestu skrze naši republiku. Peťa od nás skončil druhý den ráno, já třetí odpoledne. Pavlík to zkusil ještě čtvrtý den, kdy ale skončil taky. A ostatní týmy? Dopadly podobně. Nakonec došel jen jeden člověk. Sláva mu, je to borec. V době jeho vítězství jsem už brousil třebíčské parkety, abych si odpočal :-)
Ano, ty západy, kdy člověk jde uprostřed málo frekventované silnice, okolo neznámé prostředí vyplněné lesy a poli, vše při letním pohasínajícím žáru slunce, ty byly nádherné. Mělo to své kouzlo. Ještě víc ale zapůsobil Pavlík. Když jsme se po asi 70 km ztratili v Xaverově a po „lesní zkratce“ do něj znovu došli, prý by ho vypálil. Jeho křesťanská čistota a slušnost dala za své, když jsme šli třetí den v tichosti po rozoraném poli. Vypovídali jsme si téměř vše, a tak do toho bloudivého ticha za Soběšínem blízko Kácova pronesl: „Kurva!“ Kdybyste ho znali, asi byste se smíchy zbláznili stejně jako já…
